míza

Du vieux slave qui donne le slovaque miazga (sk) (« sève »), le sorabe mězga (« suc »), le polonais miazga (pl) (« cambium »).

míza \miːza\ féminin

1. (Anatomie) Lymphe.
   • Míza přichází do krve zvláštními cévami, tak zvanými střebavkami a nezáživné částky vyvrhují se z těla. — (Alois Pokorný, Dra A. Pokorného názorný přírodopis všech tří říší, p. 257)

     La traduction en français de l’exemple manque. (Ajouter)

2. (Botanique) Sève.
   • Míza jarního času z navrtaného kmenu tekoucí (stává neb voda březová, březovice, březovník, čemeha), odporučovala se též dříve proti kamenu ledvinnému i močnímu a proti žloutenici. — (Vladislav Šír, Herbář, 1889, p. 27)
3. (Figuré) Force vitale, souffle.
   • druhá míza, second souffle, renouveau des forces vitales.
   • Mladočešství (…) bylo útvarem podivuhodně spěšně na svět přišlým, čerpajícím svoji mízu z nechuti k Staročechům, šlechtě, vládě a klerikálům. — (Antonín Pravoslav Veselý, Omladina a pokrokové hnutí)

• lymfa

• mízní

• Ústav pro jazyk český, Akademie věd ČR, v.v.i., 2008–2015 → consulter cet ouvrage