hroužit

Apparenté à De hroutit (« crouler »), řítit se (« s’écrouler »).

hroužit \Prononciation ?\ imperfectif (perfectif : pohroužit) (voir la conjugaison)

1. Plonger, enfoncer.
   • Hroužil jsem nohu hloub a hloub, abych dosáhl dna, a nakláněl jsem se čím dál víc přes okraj.

     J’enfonçais ma jambe de plus en plus profondément pour atteindre le fond, etc.

   • Už už se hroužil do spánku, když zadrnčel telefon.

     Il s’endormait (tombait dans le sommeil) quand le téléphone sonna.

   • Petr se hroužil do zahálčivého, příjemného, rozteskněného snění.

     Pierre plongea dans une rêverie oisive, agréable et triste.

• nořit, ponořit

• hroužení

• Ústav pro jazyk český, Akademie věd ČR, v.v.i., 2008–2015 → consulter cet ouvrage