hnát

(Nom) Origine obscure que certains rapprochent du latin genu (« genou »).

(Verbe) Apparenté à žnout, du vieux slave гънати, gənati.

hnát \Prononciation ?\ masculin inanimé

1. Patte (animal, en particulier : oiseau).
2. (Familier) Jambe (même usage que pattes en français).

hnát \Prononciation ?\ imperfectif (voir la conjugaison)

1. Poursuivre, pousser.
   • voda žene mlýnské kolo.

     l'eau pousse la roue du moulin.

• honit

• hnací
• dohnat, dohánět, pousser jusque : acculer, rattraper
• nahnat, nahánět, pousser, rabattre
  • náhon
• ohnat, ohánět, agiter
  • ohon, queue
• pohnat, pohánět, aiguillonner, propulser
  • pohon, mouvement, impulsion
• popohnat, popohánět, presser, entrainer
• předehnat, předhánět, distancer
• přehnat, přehánět, exagérer
• rozehnat, rozhánět, dissiper
• sehnat, shánět, procurer
• uhnat, uhánět, filer, détaler
• vyhnat, vyhánět, expulser
• zahnat, zahánět
  • záhon, plate-bande

• hon, chasse

• Ústav pro jazyk český, Akademie věd ČR, v.v.i., 2008–2015 → consulter cet ouvrage