dav

Breton

Forme de verbe

Mutation Forme
Non muté tav
Adoucissante dav
Spirante zav

dav \ˈdɑːf\

  1. Forme mutée de tav par adoucissement (t > d).

Slovaque

Étymologie

Déverbal de dáviť.

Nom commun

dav \Prononciation ?\ masculin inanimé

  1. Foule.

Tchèque

Étymologie

Déverbal de dávit (anciennement : « presser »).

Nom commun

Cas Singulier Pluriel
Nominatif dav davy
Vocatif dave davy
Accusatif dav davy
Génitif davu davů
Locatif davu davech
Datif davu davům
Instrumental davem davy

dav \daf\ masculin inanimé

  1. Foule.
    • Dav není sociální skupinou v sociologickém smyslu slova, ale pouze agregátem.

Synonymes

Dérivés

  • davový, de foule

Forme de verbe

dav \daf\

  1. Gérondif passé masculin singulier de dát.
    • Na to král dav zapáliti mnohé pochodně, kázal na trávě a v kvítí zapěti jiné písně a tančiti, až všechny hvězdy počaly zapadati.  (Boccace, Décaméron)

Voir aussi

  • dav sur l’encyclopédie Wikipédia (en tchèque) 

Références

  • Jiří Rejzek, Dictionnaire étymologique tchèque, Leda, Prague, 2001, pour l’étymologie
  • Ústav pro jazyk český, Akademie věd ČR, v.v.i., 2008–2015 → consulter cet ouvrage
Cet article est issu de Wiktionary. Le texte est sous licence Creative Commons - Attribution - Partage dans les Mêmes. Des conditions supplémentaires peuvent s'appliquer aux fichiers multimédias.