děj

Voir aussi : Dej, dej, déj’

Tchèque

Étymologie

Déverbal de dít (« se faire, se passer, avoir lieu »).

Nom commun

Cas Singulier Pluriel
Nominatif děj děje
Vocatif ději děje
Accusatif děj děje
Génitif děje dějů
Locatif ději dějích
Datif ději dějům
Instrumental dějem ději

děj \ˈɟɛj\ masculin inanimé

  1. Action.
    1. (Grammaire) Action verbale.
      • Vedlejší věta podmínková vyjadřuje podmínku, při které může nastat děj věty hlavní.
        La subordonnée conditionnelle exprime la condition selon laquelle l'action de la principale peut se faire.
  2. Événement.
    • Debata se týkala politických dějů kolem 17. listopadu 1989.
      Le débat portait sur les événements politiques autour du 17 novembre 1989.
  3. Processus.
    • Při adiabatickém ději nedochází k výměně tepla s okolím.
      La traduction en français de l’exemple manque. (Ajouter)

Synonymes

Apparentés étymologiques

Forme de verbe

děj \ˈɟɛj\

  1. Deuxième personne du singulier de l'impératif de dít.
    • Děj se co děj.
      Advienne que pourra.
    • děj se vůle boží.
      à-Dieu-va, que soit faite la volonté de Dieu.

Prononciation

  • (Région à préciser) : écouter « děj »

Voir aussi

  • děj sur l’encyclopédie Wikipédia (en tchèque) 
Cet article est issu de Wiktionary. Le texte est sous licence Creative Commons - Attribution - Partage dans les Mêmes. Des conditions supplémentaires peuvent s'appliquer aux fichiers multimédias.